20. května 2012 · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kostel sv. Antonína Paduánského · Categories: Turistický průvodce Kytlicka

Svou skoro „Ladovskou“ polohou na mírném návrší je nespornou dominantou a chloubou obce, což si někteří z nás již ani neuvědomují. Vznikal za svízelných podmínek, kdy až nesmělé finanční sbírky falknovských farníků  nabudily ty správné mecenáše, bez nichž by snad nestál. Obec v té době kostel neměla, ba ani kapličku, nebyl hřbitov, pohřbívalo se v Prysku nebo Polevsku, někdy i v České Kamenici. Trvalo dlouho, než  nebožtíci spočinuli v matičce zemi.

Se stavbou se začalo  7. září 1777, kdy byl položen základní kámen. Pozemek poskytl Jan Josef Kittel, část peněz, ač nerad přidal i hrabě Kinský a co bylo rozhodující: z celkové sumy 13 000 zlatých přišlo z daleké Neapole od falknovského rodáka biskupa Antonína Bernarda Gürtlera celých 9 500 zlatých. Tento místní synek obchodníka a pozlacovače skla dosáhl hodnosti doktora theologie a stal se zpovědníkem královny Marie Karoliny, dcery Marie Terezie.  Na svou dobu –  kariéra!

Do stavby kostela však zasáhla válka s Pruskem, někdo ukradl část peněz, druhý stavební materiál. Nic, co bychom neznali. 10. října 1782 byl kostel nakonec za velké slávy vysvěcen. A náš biskup do něj pumpoval dál. Opatřil vnitřní zařízení, z Itálie přišla cenná umělecká díla, ba sehnal i 2 000 let staré ostatky svatého Eliodora, jenž byly uloženy do hlavního oltáře. A to vše bez sebemenšího tušení, jak kostel v jeho rodišti vlastně vypadá!

Do Falknova, poprvé po mnoha letech, dorazil z Vídně přes Drážďany 19. října 1790 k večeru. Vítaly jej davy lidí ( údajně 1000 ) a první kroky vedly k jeho dílu, ke kostelu. Druhého dne odsloužil ranní mši a věnoval se podrobně stavbě. Prý nebyl příliš spokojen. Z Itálie byl přece jen zvyklý na jiné stavby, před kterými ten „jeho“ kostel byl spíše větší kaplí. Stačil ještě udělit příkazy k dalším dodělávkám a výzdobě a nastal čas návratu. Při cestě zpět jej v Římě 30. dubna 1791 stihla mrtvice, které do měsíce podlehl.

Vnitřní výzdoba kostela byla vskutku excelentní. Řada vzácností bývala před nedávnými lety uložena na prázdné faře, ze které si vlivný policejní potentát zřídil rekreační chalupu a po jejím opuštění se mnoho věcí nedohledalo, ostatní díla z mramoru i dřevěné plastiky,  umístěné v kostele zmizely po několika nájezdech zlodějů. Něco se díky zdejšímu správci farnosti panu Jiřímu Čunátovi podařilo společně s policií zachránit, něco ne. Proti dobovým fotografiím působí dnes kostel docela chudě. Po celkové obnově v roce 1996 se do svého oltáře nevrátil z litoměřické diecéze ani svatý Eliodor. Socha Madony z carrarského mramoru od neapolského sochaře F. Queroly, kdysi chlouba kostela, je dnes součástí expozice Národní galerie v Praze. Kostel sv. Antonína Paduánského i hřbitov s dochovanými náhrobky ctihodných občanů jsou chráněnou památkou.