Ta bizarní postava na peróně kamenického nádraží se nedala přehlednout. Čekali jsme na odpolední vlak domů do Mlýnů, děti jako obvykle řádily, ovšem v uctivém oblouku kolem onoho chlápka, čekajícího nehnutě jak socha, s pohledem upřeným kamsi do dálav. Tehdy jsem jej viděl prvně, nevěděl ani odkud je a kam jezdí. Co mne však fascinovalo byla kožená válečná letecká kukla, stužky fialové vody vytékající zpod ní, starý armádní dlouhý německý kabát a černé gumové holínky, zřejmě fasované české. More »
