21. září 2020 · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co bude dál ? · Categories: Příběhy z Kytlicka

     Rezavá, zohýbaná vrata, starý řetěz s visacím zámkem, opuštěný areál, který nikdo neudržuje. Po lidech ani stopa.
Smutný konec fabričky, založené kdysi v poválečné době jako Okresní komunální podnik Nový Bor, později Výrobní družstvo Rumburk, po něm RUKOV, provozovna Kytlice. Slavná éra po staletí trvajícího sklářství, zajišťující do té doby slušné živobytí celým generacím kytlických obcí, skončila světovou hospodářskou krizí v třicátých letech století minulého. Skláři zmizeli za prací i s rodinami jinam, ze živořících soukromníků se po Vítězném únoru 1948 stali nepřátelé lidu, pro obživu zbylo pár míst na práci v lese a dráha. Jinak nic. Do zoufalé existenční bídy najednou vletěla zpráva: bude tady místní výrobní závod! Záchranné lano pro zbylé obyvatele po vyhrané válce v poloprázdné zapadlé vesničce s pár stovkami obyvatel. Kde: v objektech bývalého pivovaru, jak bývala rafinerie skla i brusírna. Něco se zbourá, něco postaví, ale především bude práce!

Jednoduchá výroba visacích zámků a stojánků na kola potřebuje 45 lidí do začátku! Pro lidí, žijící tady odloučeni od světa pod Lužickými horami, životní záchrana. Žádné dojíždění do kilometrů vzdálených měst, práce v místě. Co si více přát? Rychle se naučili potřebné zámečnické práce, montáže. Po pár letech začalo dodávat vyučené nástrojaře učňovské středisko TOS Varnsdorf z řad místní dospívající mládeže. Přišly nové stroje, zvyšovala se odbornost i složitost výrobků. V kytlickém RUKOVU se tak vystřídalo několik generací i celých rodin. Táta vedle syna, máma dole na montáži nebo v expedici. Zámky i stojánky zmizely, přibyly potřebné mašiny, program se specializoval na zakázkové řezné a střihací nástroje pro lisy, vstřikovací formy pro plasty, ozubená kola, speciality, které nebylo možné jinde kusově vyrobit. Chlapi prostě dokázali na starých mašinách zázraky. RUKOV Kytlice, to byla značka! Předválečné obráběcí stroje vystřídaly po revoluci přesné NC mašiny a automaty, chrlící jednoduché součástky po tisících. Přišla privatizace a rumburský mateřský podnik zanikl. V Kytlicích se objevili noví majitelé. Nejprve A-solid, po něm CNC Technik. Práce stále stejná, pouze lidí začalo ubývat, staří odcházeli do důchodu, někteří dojížděli i z Děčína, České kamenice i Nového Boru. Někdo „nahoře“ usoudil, že učňovská střediska jsou zbytečná, mladá krev na doplnění stavů došla. Ubývaly zakázky i zájem majitelů udržet provoz v chodu. Objevila se sice náhrada, do té doby nevídaná: pár Ukrajinců, naštěstí slušní lidé, velice pracovití, po dlouhých šichtách si ještě přivydělávali i po obci. Nakonec se i oni koncem roku 2016 potichu vytratili. Ve výpisu z Katastru nemovitosti je u posledního majitele uvedeno EXEKUCE. Ještě v následujícím roce se šuškalo o obnovení sklárny jakýmsi tajemným zájemcem. Dnes už se nešušká. Ticho. Areál má dalšího majitele. Prý podnikatel z České Kamenice. Zvítězil, pro veřejnost v záhadném konkurzu za poloviční cenu proti obci, nabízející dvojnásobek. Ta měla s objektem své záměry a dlužno říci, že dobré. Teď prý by z toho mělo být nějaké ubytovací zařízení. Nikdo se však nad výsledkem prodeje nepozastavil, asi se nic divného nestalo. Na jedné z budov proti vjezdu (poslední svědek kytlického pivovaru s letopočtem 1870) se již propadla střecha, vše zarůstá nálety a travou. Kromě občasného parkování fekálního automobilu se nic neděje. Právě, že vůbec nic! Smutný pohled pro kolemjdoucí. Součást historie obce významná zrovna jako kostel čeká na svůj ortel, což v dnešní době nevěstí nic dobrého.

Jaká ironie: visací zámek přinesl před téměř 70 lety lety do Kytlic opět mnohým lidem práci, jiný visací zámek s rezavým řetězem na rezavých vratech tuto historickou etapu uzavřel.

E. Sedláček 2020

Pohled do jedné z výrobních hal v roce 2012, kdy zde pracovalo již jen několik zaměstnanců.

 

S laskavým svolením majitele fotografoval v roce 2017 autor článku.

 

Co bude dál ?

od ES Čas k přečtení: 3 min