24. prosince 2020 · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem CTĚNÝ PANE PREZIDENTE… · Categories: Příběhy z Kytlicka

CTĚNÝ PANE PREZIDENTE…

Říká se, že náhody neexistují. Věřím, že ano, zvláště jsou-li šťastné. Právě shodou těch šťastných se ke mně dostaly písemnosti, samozřejmě v kopiích, které mne nadchly. Podle razítka, kam byly určeny, nejde o dopis ledasjaký – Kancelář presidenta republiky (dále KPR)! Rád se o ně s vámi podělím:

Těžkou rukou pomocného dělníka sklárny psaný dopis přišel prezidentské kanceláři v lednu 1927. V duchu si představuji tátu obklopeného klubkem dětí, jak po mnoha letech bere pero a s jejich pomocí a zbytky svých nepotřebných znalostí z německé školy píší prezidentu Masarykovi žádost o kmotrovství svému synovi, již desátému potomku. Podpis: Jan a Marie Trilčovi, Dolní Falknov č. 15 (dnes dům a penzion). Jaké měli k této neobvyklé žádosti pohnutky se lze pouze domnívat. Po nutných úpravách pravopisu pro čtenáře v něm stojí:

Ctěný pane prezidente Masaryku.
Dovoluji si jim napsati, že jsem se stal otcem 6 zdravým hošům a přitom též 4 zdravým děvčatům. Je nás dohromady 12 osob. Jsem otec, který nebyl trestán, ani za moje živobytí. Jsem vojín u 38. pluku. Sloužil jsem do roku 1919. Jako správný republikánský občan. Tak si dovoluji P. Pr. že se mi narodil 4. ledna 1927 syn a prosím, že si jich beru za kmotra.

Celorodinný pozdrav
Jan a Marie Trilčovi rodiče
sklářský pomocník
č. 15

Kupa dětí v rodině nebyla v těchto dobách ničím výjimečným. Sociální politika byla v plenkách, úspěchem bylo snížení pracovní doby a zákaz práce dětí. Vznikaly dělnické domy a kolonie, stojící místy ještě dodnes. V době, kdy rodiče Trilčovi žádali pana presidenta o kmotrovství, bylo ještě hej. Týdenní pravidelná mzda na obživu dostačovala, pravidelnému rozšiřování rodu nic nebránilo. Měli střechu nad hlavou, měli i na zaplacení nájmu, děti navštěvovaly kytlickou školu. Odkud přišli za obživou, jestli byli místní, se asi nedozvíme. Za dveřmi se schylovalo ke světové hospodářské krizi, rozpoutané krachem Newyorské burzy v říjnu 1929. Průmyslovou výrobu a zemědělství Československa zasáhla o rok později a mezi prvními šlo ke dnu sklářství především v Sudetech.

Co však bylo dál s žádostí? Státní aparát byl již tehdy důkladný a vše vyžadovalo řádného šetření:

27. ledna – Prezidentská kancelář (KPR) žádá přednostu okresní politické správy, aby pana Trilče šetrně poučila, že mu nemůže být vyhověno. Současně má zjistit jeho osobní a majetkové poměry, má-li být synovi udělen peněžitý dar. Na Hradě se zakládá příslušná složka.

16. března – Rada politické správy v Č. L. po prověření skutečností odepisuje, že žadatel je úplně nemajetný, má 10 dětí, žije v nájmu. Dvě nejstarší dcery slouží coby služky, tři další děti pracují ve sklárně, bydlí u rodičů a vydělávají týdně 160, 100 a 65 Kč. Matka v domácnosti. Navrhuje peněžitý dar v obnosu 100 Kč.

21. března – KPR navrhuje a poukazuje Politické expozituře v České Kamenici (?) částku 200 Kč jako příspěvek na výchovu a výživu syna z prostředků páně prezidentových. KPR zaúčtovala a odškrtla výdaj 31.3. 1927.

O dva roky později, 1. prosince 1929, píše otec deseti ratolestí další dopis, tentokrát z Falknova č.117 (dnes rekreační chalupa), jediný dochovaný objekt z bývalé sklárny Rudolfka Gustava Loscheka. Zde byl zaměstnán a rodina žila patrně v ubytovně, přímo v huti za levnější peníz. Pan Trilč povýšil na sklářského dělníka a děkuje prezidentu Masarykovi za příspěvek. Přikládá ateliérovou fotografii své svátečné oděné rodiny, na níž obdarovaný syn Václav sedí v popředí. V té době poměrně drahá záležitost. KPR 11. prosince 1929 následující dopis zakládá a složku Trilč aparát Hradu uzavírá:

Ctěný pane prezident Masaryk.
Já, níže psaný Jan a Marie Trilč, rodiče jsme nepoděkovali za syna Václava 6. syna za podporu 200 Kč. Jenž jsem nezapomněl, ale prosím zde zasílám moji rodinu kde nejmenší syn Václav sedí na lenošce.

Srdečné poděkování
Jan a Marie Trilč
sklářský dělník
Falkenau Kitlic č. 117

Sedmého června 1936, o devět let později, usedá zoufalý otec ke stolu a při vzpomínce na výsledek žádosti o kmotrovství syna Václava píše na Hrad znovu. Tentokrát nástupci T.G.M., prezidentu Benešovi. Panu Trilčovi je 56 let a sedmý rok bez práce. Má za sebou jako Čechoslovák světovou válku, nyní je z nedostatku výživy již pět neděl nemocen. „Máme takovou bídu že se nedá vypsati“, píše doslova.

Po nezbytném úředním kolečku a opětovné vyžádání zpráv o pověsti žadatele má KPR na stole: žadatel má sedm dětí již samostatných, nyní se stará o tři své a o dvě od svobodné dcery Gertrudy, delší čas hospitalizované v pražské nemocnici. Stále zcela nemajetný. Kromě členství v komunistickém svazu nebyly jiné závady zjištěny. KPR uvolnila z fondu pana prezidenta částku 100 Kč z níž bylo zakoupeno 5 dětských košil za 40 Kč, za 60 Kč potraviny a sice mouka, cukr tuk a žitná káva v českém konsumním družstvu ve Falknově. Vše vyřízeno do 16. března 1937. Za deset měsíců je žádost o podporu vyřízena!

Stále ještě žijí s dětmi v objektu č. 117 sklárny Rudolfka, která je již šest let v důsledku hospodářské krize odstavena. Stejně jako obě skelné hutě Marjánka a Teresa ve Mlýnech. Stovky sklářů byli rázem bez práce a prostředků, s nimi brusiči, malíři, výrobci obalů na zboží, obchodníci, zkrátka všichni, kteří byli na hutní výrobě skla závislí. Prosperující oblast, odkud se vyváželo sklo do celého světa, se rázem stala územím hladu. Více než 900 lidí bylo odkázáno na příspěvky od státu a vyživovací akce různých spolků. Utíká, kdo může. Není práce. Počet obyvatel se snížil v těchto letech na polovinu. Obce se sice snaží zmírnit situaci výstavbou vodovodů, cest, úpravou veřejného prostranství z lomu na školní hřiště (bývalá prodejna, dnes soukromý objekt k prodeji). Brzy však nebyly prostředky ani na tyto nouzové stavby. Obcemi se samostatnou správou se rozumí Mlýny, Dolní Falknov a Kytlice.

Tady končí i osudy rodiny Trilčových, jiné písemnosti zatím nejsou. Dokumentuje však věrně osud místních lidí v dobách krize, kterou si dnes jen těžko dovedeme představit. O pouhý rok a pár měsíců později obsadí republiku německá vojska, rozpoutá se smrtící požár 2. světové války. Možná, že právě tato historická katastrofa měla osudový vliv i pro rodinu Trilčových, stejně jako pro miliony jiných po celém světě.

Pozn.: prosím čtenáře nezaměňovat s rodinou stejného jména, ovšem s tvrdým „y“ , která v Kytlicích žila. Jde o pouhou shodu. ES

E. Sedláček 2020

 
 
 

CTĚNÝ PANE PREZIDENTE…

od ES Čas k přečtení: 6 min