19. prosince 2021 · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem HILLŮV MLÝN – první hospoda · Categories: Příběhy z Kytlicka

Hospoda nebo krčma. Jak se jí mezi lidmi říkalo se již nedozvíme. Ještě v sedmdesátých letech minulého století to byla hospoda U nádraží.

To bylo tak: zadlužení Vartenberkové, do jejichž panství patřilo i naše území jej byli nuceni prodat roku 1614 hraběti Václavu Norbertu Oktaviánu Kinskému. Tento velmi bohatý muž své doby kupoval a rozšiřoval majetek kde se dalo. Zemědělství na získaném českokamenickém panství nevynášelo a dodnes nevynáší, lidé se živili řemeslnou výrobou, přadláctvím, později nastoupilo sklářství, s ním i věčná žízeň Potravinové zdroje zajišťovalo panství chlumecké, dnes Nymbursko.Tisícileté hluboké nedotčené lesy, které mu nyní Kinskému panství patřily, dávaly tušit podnikavému hraběti zlatý důl. S lesy získal i vrchnostenskou pilu, zřízenou již někdy v polovině 16. století na říčce Kamenici rodem Hillů, odtud později Hillův Mlýn, což značilo pilu, čili prkenný mlýn. Pila byla jediným obydleným místem uprostřed lesů. Směrem na východ se nacházela osada Falknov, soustředěná kolem Schürerovy sklářské huti (1530), na západní straně za kopcem ležel Prysk (Pryska 1382), od vrchnostenského zámku v České Kamenici sem bylo také daleko. Silnice ještě neexistovaly, osady byly pospojovány pěšími stezkami. Nekontrolované území bylo nutno osídlit i rozhodl se pan hrabě propachtovat půdu v okolí pily svým poddaným a založit tak vesnici. Pozemková kniha i výstavba byla započata v r. 1670. Kolem pily na levé straně Kamenice začaly vyrůstat chalupy z vykáceného okolního dřeva určené zaměstnancům i lesním dělníkům. Dnes jde o území od ústí Černého potoka po proudu až k viaduktu. Uvádí se, že do roku 1698 zde stálo devět obydlí. K roku 1725 je doloženo 17 domů, patrně i s částí současného Hillova Mlýna, mezi nimiž je i číslo popisné 13, což byla první hospoda na území dnešních Mlýnů. Nechyběla ani chalupa pro vrchnost nejdůležitější-hájovna. Pozemkové knihy od vyhlášení zákona v r. 1871 nahradily dřívější Desky zemské, zničené Pražského hradu (1561) , kde byly archivovány. Z nich se dovídáme, že se novým majitelem hostince stává od 25. listopadu 1853 Franz Kny. V majetku této rodiny zůstává přes matku i dceru Annu, po r. 1890 jako vdanou paní Gläsner až do počátku následujícího století.

Jméno Kny nebylo v té době nijak neobvyklé. Příslušníci rodu žili v Kytlicích, najdete je ve Chřibské i ve vzdálenějším Děčíně. (Franz Kny je uveden na pomníku padlým z 1. světové války ve Mlýnech vedle školy jako nezvěstný, mohlo by jít o syna nebo vnuka) Podle sčítání lidu z 2011, rok 2021 se ještě neuvádí, žilo v celé ČR 36 Knyů, většina v Ústeckém kraji, z toho 13 na Děčínsku, v Libereckém kraji 6, v Praze 10 a jeden je zatoulaný v Příbrami. Zdá se, že původní klan přišel pravděpodobně ze Saska. Pokles obyvatel tohoto příjmení je způsoben zejména odsunem Němců po 2. světové válce. Tolik malá odbočka k místní demografii.

Hostinská paní Gläsnerová rozená Knyová prodává živnost s rychtou, nyní jménem Bahnhofrestauration, tedy restaurace U nádraží, téměř po padesáti letech v držení rodiny roku 1902 Josefu Pappertovi, řezníkovi a vyhlášenému koňskému handlíři. Vesnice je přepůlena železnicí, do Dolního Falknova a souběžně s tratí již vedou pojízdné cesty pro koňské povozy. Pojízdná je po odstřelu skály u Pustého zámku i cesta do České Kamenice. Původní formanské spojka s Kytlicemi, vedoucí lesem podél Černého potoka okolo hostince zůstává opuštěná.

Vesnice se rychle podél nové silnice rozrůstá, pochopitelně nemohou chybět ani další hostince jako Hannelův gasthaus při odbočce na Chřibskou, později známý jako U Jonášů, hostinec a trafika Karla Sauermanna Modrá hvězda, Marschnerův hostinec Stará škola, Ernestův hostinec s kuželníkem (dnes rekreační chalupa Tři chlapi…). V té době žije v obci přes 700 obyvatel ve stovce domů. Konkurence se projevuje i v citelném poklesu návštěvnosti. Zdá se, že paní hostinská opustila živnost v pravý čas. Nový majitel Josef Papert má však jiné představy. Je docela možné, že koupil dosloužilý roubený dům nebo snad spáleniště, o čemž by svědčil objevený ohořelý trám pod omítkou ve zdi mezi lokálem s kuchyní i nerealizovaný projekt nového, zděného domu. Kalkuloval hlavně s rychtou, jediným sálem v obci, přidá řeznictví a díky své proslulosti se lidé opět vrátí. A tak se objevil nový záměr: Postavit hostinec jako patrový i s bytem! Tedy v podobě, jak vypadá dodnes. Na svou dobu se jednalo o velkorysý záměr, který pochopitelně něco stojí. Na tak nákladnou přestavbu si tedy půjčil část prostředků od nastávajících zetě Gustava Hanela brusiče skla, kterému přislíbil svou dceru Ellu. V roce 1914, jak hlásá letopočet v průčelí, byla stavba hotová. Nemám sice zprávy, jak se znovicírované živnosti vedlo, mlýnská kronika se po válce ztratila, ale tak nějak to asi bylo.

S vrácením půjčky se Pappert neměl, na upomínky nereagoval. Naopak slíbil svou dceru státnímu zaměstnanci z protějšího nádraží a Hanel ostrouhal. V pátek 10. dubna 1925 ráno při snídani se ozve bušení na dveře. Starý jde otevřít a už ve vchodu se s Hanelem, odvrhnutým ženichem dcery, který si přišel pro své peníze, porve. Střet se rychle přenese do kuchyně, Hanel vytahuje pistoli a střílí. Otec Pappert a dcera Ella jsou mrtví, matka a oba synové ač postřeleni, střelce přemohou. Kamenický deník Böhmisch Kamnitz Wochenblatt již v sobotu 11.4.1925 přináší podrobnosti i následující dny případ sleduje, četnictvo vyšetřuje, okolí je dvojnásobnou vraždou otřeseno. Vždyť v pondělí se měla Ella vdávát za Richarda Lorenze z nádraží. Hanel dostává osm let natvrdo. Po uplynutí trestu se již neobjevil.Více o této události zde: (odkaz na https://www.kytlice.eu/krvavy-cin-ve-mlynech/) Následující rok se hostinské živnosti ujímá podle zápisu 2. června 1926 syn Josef. Schyluje se k 2. světové válce, hospodářská krize a bída přetrvávají. Po jejím skončení končí i zápisy do Pozemkových knih v tomto případě stručným zápisem o přechodu vlastnických práv dnem 17. října 1952 do vlastnictví Československého státu. Jednalo se tedy o konfiskovaný majetek odsunutých Němců mezi nimiž byli i Papperttovi. Hrobka jejich rodu zůstala na mlýnském hřbitově opuštěná, na náhrobní desce jsou pouze dvě jména Josef Pappert a dcera Ella.

Po převodu do majetku státu, potažmo obce tu byli hostinskými manželé Váňovi z patrové chalupy naproti, později Bartošovi, kteří ji koupili. Nakonec byl hostinec „moudře“ svěřen do péče Spotřebního družstva JEDNOTA stejně jako tisíce dalších, včetně vesnických prodejen. Střídali se tu různé existence bez jakýchkoliv zkušenosti, podávalo se někdy pouze lahvové pivo (osobní zážitek při návštěvě hostince v roce 1962), šmelilo se s nedostatkovými potravinami i zbožím mimo už tak zoufalé zásobování.

Po roce 1989 se objekty pohostinství v dezolátním stavu vracely zpět obcím. Již první volební období zastupitelstvo rozhodlo, že se ve víru privatizací , prodeje nepotřebného majetku, všech zmatků, podvodů a krádeží nebudou oba hostince (Mlýny a Kytlice) prodávat a zůstanou v majetku obce. Jak toto rozhodnutí obstojí v dnešní době lze těžko odhadnout. Na občany se valí celosvětová pandemie Covidu-19, umírají desetitisíce lidí, kdo může využívá situaci hrabe kde se dá, ceny potravin i ostatního zboží zejména energií strmě rostou. Je prosinec roku 2021. Poslední nájemníci manželé Šindelářovi končí. Chápu je. Hospoda je prázdná, lidé se bojí, není ani na uhlí. Existence vesnických hospod je celkově vážně ohrožena. Vláda neustále hledá způsob, jak bojovat proti epidemii, zavírá a omezuje provozovny služeb i Vánoční trhy. Účinné řešení hledá celý svět. Zatím by to mohlo být očkování vakcínami, kterou část národa, především mladé ročníky odmítají, lidé umírají i nadále. Hostinec zůstává zavřený. Byl v obci první, po více než třech staletích zavírá poslední. Doufejme, že ne definitivně.

Ještě se pokusím zavzpomínat, které známé osobnosti se v naší hospůdce za posledních skoro 50 let objevily. Tedy od doby, kdy jsem Mlýny objevil a znal je. Píši v pořadí, jak mě jména napadnou:

Pavel Landovský-herec a kytlický chalupář, režisér Miroslav Macháček, Miroslav Horníček se slavnými Hovory H, herec Roman Skamene, ještě svobodný mládenec a herec Petr Rychlý, hudebník Vladimír Mišík s kapelou, Jaroslav Hutka hudebník, Petra Černocká s Jiřím Pracným, závodník, navigátor Josef Kalina-rallye DAKAR, herečka Anna Polívková, herec David Matásek, býv. kapelník skupiny Fešáci Karel Poláček, další Fešák-zpěvák Tomáš Linka, Vojta Nedvěd, syn nedávno zesnulého hudebníka Františka Nedvěda, zpěvačka a moderátorka Ester Kočičková, která tuto plejádu v listopadu 2021 svým pořadem uzavřela. K tomu můžeme přičíst desítky vystoupení zdejší country kapely Mlynáři, 18. ročníků přehlídek countrykapel Mlýnské kolo, kterých vystoupily desítky, populární soutěž o nejlepší kysané zelí v nepřetržité řadě 22. ročníků, řada Společenských plesů a další akce s nimiž byl mlýnský hostinec známý daleko široko. Slušná vizitka krásných časů našeho mládí.

O to více nyní platí: kde není hostinec končí kultura. Že je rodina základ státu, notoricky známé heslo komunistů, ustupuje do pozadí jinému: Hospoda je základ státu, což ostatně tvrdím již léta. Covidu, nesmyslnému zdražování s doháněním ztracených zisků a omezování lidských potřeb je to však úplně jedno. Hajzl!

Pozvánka na Maškarní bál v mlýnském hostinci 1907

 

E. Sedláček 12/2021

Zdroje: výpisy z Pozemkových knih KÚ Děčín
Kytlicko, sklářské vesnice na horní Kamenici–Hana Slavíčková, František Cvrk 1993
Lužické a Žitavské hory – Jiří Kühn 2021

HILLŮV MLÝN – první hospoda

od ES Čas k přečtení: 8 min