Do sedmdesátých let min. století to byla nenápadná, běžná roubenka, kterých jsou v obci desítky. A v bývalých severních Sudetech spousty. Objekt vlastnil MUDr. Vladimír Brablc, primář rentgenologie ústecké nemocnice, zapálený amatérský  astronom a řádný člen této společnosti při ČSAV (Československá akademie věd) i rady Teplické hvězdárny. Z pana doktora se po dokončení studií totiž stal z hradečáka ústečák. Pohraničí, tedy i Ústí nad Labem bylo bez doktorů, chyběla zdravotnická péče. V nemocnicích chyběl český personál, odsun všechno zastavil. Lidé chyběli všude. Mladý lékař Brablc sem na sever přišel na t. zv. umístěnku. Rozumný tah vlády, jenž by se uplatnil i dnes. Lékaři byli po ukončení studií rozmísťováni podle potřeby státu. Nabídky byly slušné. S byty v Ústí nebyly problémy. Hezký byt či vila byly poloviční zárukou, že tu  doktoři založí rodinu a zůstanou. V řadě případů tomu tak bylo. Londýnská ulice ve městě byla známá a vyhledávaná adresa. Luxusní byty po ústecké smetánce, s pokojíkem pro služku, kousek od nemocnice. Ta byla paradoxně hned vedle chemičky, ale tenkrát se tím nikdo nezabýval. Nemohl se však věnovat svému koníčku-astronomii. V průmyslovém Ústí se nedala obloha pozorovat, k tomu je potřeba absolutní tma. Ta byla v Kytlicích u maminky. Chaloupka jí patřila od září 1956, kdy ji od České spořitelny koupila za dva tisíce korun. Přesně za částku, kterou nedoplatil   předchozí první český majitel, dosídlenec Karel Kombera, povoláním vrátný. Stalo se tak roku 1950 za částku 9 178 Kč s úpisem splátkového kalendáře Osídlovacímu Úřadu a Fondu národní obnovy, institucím, jenž měly na starost nemovitosti po odsunutých Němcích. Ze splátkového kalendáře pana Kombery se stal cár papíru a stát si vzal chaloupku zpět pro jiného zájemce, kterým se stala paní Brablcová. Tak sem začal jezdit i doktor Brablc s rodinou. A to nebe! O veřejném osvětlení se obci ani nesnilo, těch několik žárovek na křižovatkách dlouho nevydrželo. Kluci s praky se včas postarali. Odněkud z hradecka získal pan doktor hvězdářskou kopuli i dalekohled co by pasovala na střechu chalupy.  Místní národní výbor  Kytlice  obdržel jeho žádost o souhlas s instalací  již dříve, tedy v roce 1970, odpovědi se však nedočkal. Taková věc na staré chalupě nejde jen tak. Navíc, vždyť to ani není jeho. Až budete majitelem, k žádosti se vrátíme. Ta  přišla opět za další dva roky, podpořená osobním doporučujícím dopisem ředitele  Teplické Hvězdárny. Roku 1973 splnil tedy podmínku MNV Kytlice a „kupuje“ od své matky chalupu za 15 466 Kč. Hvězdárna bude! Mnozí z Vás se při těchto cenách jistě chytají za hlavu v porovnání s dneškem. Nutno však dodat, že v té době byly opuštěné chalupy v perfektním stavu a když je MNV stačilo ohlídat, i s vnitřním vybavením, čemuž odpovídaly i tyto částky. Tedy na svou dobu byly drahé! Další osud pana Kombery neznám. Možná se, jako mnoho ostatních sebral a odešel jinam.
     Usadit do sedlové střechy hvězdářskou pozorovatelnu byla záležitost jednoho léta a Kytlická hvězdárna se okamžitě stala raritou, vyhledávanou turisty, objevila se i v celostátních tiskovinách, na pohlednicích. Na léto a pozorování oblohy sem jezdila i naše astrologická jednička Dr. Jiří Grygar.
     Původní majitelé by se asi nestačili divit. August Donath tu truhlařil, jeho zeťák Ernst Ruscher maloval sklo. Po II. světové válce byli i s rodinami v roce 1946 odsunuti. Možná se tu někdy byli podívat, nebo jejich potomci v devadesátých letech. Tehdy k nám jezdilo hodně odsunutých Němců, celé autobusy. Nevzpomínám si, že by někdo z nich žádal zpět majetek. Doktor Brablc v roce 1998 zemřel. Při volejbalu na srdeční zástavu. Manželka zemřela již dříve. Krátce před svou smrtí byl obcí za veřejnou popularizaci Kytlic oceněn titulem Čestný občan obce a s dalšími oceněnými zaujímá své místo v zasedací síni Obecního úřadu. Hvězdárna osiřela a šla do prodeje. O zájemce jistě nebyla nouze. Tím „šťastným“ se stal Tomáš M. s rodinou z Prahy. Původně vyrůstal s rodiči a bratrem nedaleko ve zděném domku nalevo u železničního přejezdu, kterou vlastní rodina dodnes, jediný dochovaný objekt z komplexu budov bývalé sklárny Rudolfka. A proč ty uvozovky?

            V noci na 1. máje roku 2000 nově nabytá chalupa vyhořela! Hvězdárna i vybavení vzalo za své, problémy měli hasiči i s plechovou falcovanou střechou, držící plameny uvnitř, o to více devastující. Kopule hvězdárny musela být stržena, aby se hasiči pod střechu dostali, ohořelý dalekohled s popraskanými čočkami skončil vedle na silnici. Příčin se rázem vyrojilo hodně. Od pojišťovacího podvodu přes vyspání nějakých individuí,  po zkrat proudu. No, znáte, co lidi dokážou vymyslet. Jako oficielní  příčina byl nakonec skutečně zjištěn elektrický zkrat, pojišťovna vyplatila hubené odškodné a Tomáš se pustil do několikaleté obnovy. Dnes je chaloupka, již bez hvězdárny, opět jako ze škatulky. O něco vyšší než původní, o  bývalé hvězdárně se noví osadníci dozvídají jen z vyprávění. Bohužel, není tu ani Tomáš. Po vleklých zdravotních potížích skolila bývalého sportovce předčasně rakovina. Jeho rodina s již dospělými dětmi o  tátovo dílo pečují  i  nadále. Připomenout slavnou hvězdárnu i pana doktora Brablce novým osadníkům by měla tato povídka.

HVĚZDÁRNA V DOLNÍM FALKNOVĚ

od ES Čas k přečtení: 5 min