Varhany

V březnu 2009 vyhlásila obec veřejnou sbírku na generální opravu varhan, až třetí žádost o dotaci k Nadaci ČEZu vyšla a přinesla do sbírky 130 tis. kč. Oprava mohla být zahájena. Z několika nabídek vybral „výbor pro záchranu varhan“ firmu Ing. Martina Poláčka z Prahy, kterou pověřil realizací. Varhany byly rozebrány, jednotlivé části odvezeny do Prahy k ozáření radiací a konzervaci, zaručující likvidaci dřevokazného hmyzu. Montáž a celkové seřízení se přehouplo až do roku 2011. Téhož roku se dne 23. července uskutečnil za nebývalé účasti slavnostní koncert. Po pěti desetiletích opět zazněly velebné tóny varhan, vysvěcené českokamenickým děkanem Karlem Jordánem Červeným. Úvodní skladby zahráli hosté, paní Katarína Rau z Drážďan a Hans Christian Martin z Výmaru. Výběr duchovních zpěvů a spirituály zazpíval Kytlický chrámový sbor pod vedením MUDr. Marie Šťastné. Veřejná sbírka tehdy přinesla na opravu nástroje 352 456 Kč, dary občanů činily 144 777 Kč, přidaly se výnosy z akcí a příspěvek obce. Zbylo i na elektronické zabezpečení kostela, které doposud postrádal. Však také byl dvakrát vykraden. Pozorný návštěvník si i dnes jistě všimne chybějícího anděla na hlavním oltáři, prořídlých andělíčků a prázdných podstavců na oltářích bočních.
Dohledat se nedaří ani obraz biskupa Gürtlera, který míval v kostele své čestné místo. Ten ale s vykrádáním nesouvisí. Chyběl již dříve. V sedmdesátých letech byla fara pronajata jakémusi pohlavárovi z Ministerstva vnitra za účelem odpočinku a obnovy budovatelských sil včetně vnitřního vybavením, které se po navrácení zpět církvi většinou již nenašlo. Takto mohl zmizet biskup, monstrance i kalich. Prý se toho dost odváželo. Je potvrzeno, že ještě v roce 1973 byl obraz v evidenci Památkového ústavu. Pátrám po něm již mnoho let. Zatím jej známe pouze z pohlednice vydané ke 150 výročí kostela. Okolní regionální muzea jej ve svých depozitářích nemají, negativně skončilo pátraní v bavorském Waldkraiburgu, stejně skončilo i v Neapoli, kde biskup působil. Stále nevěřím, že by se taková osobnost nenechala portrétovat vícekrát. Naposledy (2019) přišlo i sdělení z Národní galerie v Praze: Biskup Gürtler ani Anton Weiss se v jejich sbírkách nenachází. Tady by mohli pomoci i čtenáři těchto řádků. Někde možná zdobí interiér, aniž by jeho majitel tušil o koho se jedná. Víme i rozměry obrazu ve zlaceném rámu: 135×110 cm. Obraz, který přežil i hromadné poválečné pálení všeho německého na náměstích a návsích není prostě k nalezení.

Věžní hodiny

Avšak zpět k historii. Mechanické hodiny dostala i kostelní věž. Sice až po dlouhých 35 letech, v roce 1817, aby lidem mohly měřit den na všechny strany svými čtyřmi ciferníky. Doposud se čas určoval slunečními na jižní straně presbytáře. Ty zůstaly nezbytné pro určení poledne, i k přesnějšímu seřízení hodin na věži. Nebyly však nové (ty věžní) a často vypovídaly službu. Tehdejší duchovní Páter Anton Tischer vyhlásil veřejnou sbírku na pořízení nových a s pomocí Boží se potřebná částka 230 zlatých sešla. Zakázka na jejich zhotovení byla zadána zámečnickému mistru v Krásné Lípě, který je též po zhotovení instaloval a uvedl do chodu. Jeho jméno se mi nepodařilo vypátrat, krásnolipští kronikáři o něm nic neví. Hodiny obětavě a nezištně udržoval v chodu posledních 50 let pan Michal Dub. V roce 2004 se zastavily, možná k radosti některých zmlklo „protivné“ vyzvánění. Kupodivu lidem tento hezký vesnický kolorit nijak nechybí a jsou s „mrtvým“ kostelem smířeni. Také pokročilý věk již nedovoluje p. Dubovi častý krkolomný výstup nahoru do věže, hodiny samy jsou nefunkční.Od loňského března (2018-19) probíhají opatrné úvahy obce o zafinancování instalace nových elektrických a především bezobslužných hodin, které by zůstaly jejím majetkem. Ze strany církve se nedá očekávat, že by se finančně podílela. Vždyť v celé republice je přes šest tisíc většinou léta zanedbaných kostelů! V současné době, pokud je zájem, se církev spíše vesnických kostelů zbavuje a předává je podle rozličných dohod obcím. Kytlice mají ve svém majetku hřbitov, nemalými prostředky přispěly na celkovou opravu kostela v roce 1996, veřejnou sbírkou se zasloužily o opravu varhan, dnes tedy uvažují o pořízení věžních hodin. Pan děkan Karel Jordán Červený, jako správce, sice dělá co může a hasí drobné opravy, kostel ale postrádá pravidelnou údržbu. Nebylo by v obecném zájmu rovněž zauvažovat o jeho převodu do majetku obce? Slyším různé názory a hlášky: ať se stará církev, co je nám do toho a podobně. Vraťme se na úvod tohoto článku. Je nám do toho. A hodně! Je to historická památka, prakticky jediná, je naší povinností ji zachovat pro časy budoucí. Dominanta obce. Jedna zajímavost nakonec: v Kytlické kronice se v roce 1854 píše: před radní obce předstoupil pan Kittel s návrhem, pokrýt střechu kostela anglickou břidlicí, což se i stalo. Střecha dostala břidlici. Proč však o ní rozhodovali radní? Nebyl již tehdy kostel v majetku obce?

E. Sedláček únor 2019 , email: emil.sedlacek@volny.cz

Použitá literatura:
Kytlické kronika (SOA Děčín)1836 + dílčí překlady Evy Šímové
Kytlicko sklářské vesnice.. (Hana Slavíčková, František Cvrk)1993
Zjánštělá léta na Děčínsku (Nataša Belisová-Steinová)2001
Poznámka: manželé Šímovi se pustili v minulých dubnových dnech do úklidu věže a především se pokusí stávající hodiny „rozchodit“. Je možné, že v době, kdy tyto řádky čtete, hodiny zase šlapou. Držím palce a předem velice děkuji. ES

 
 

Kytlický kostel – dokončení

od ES Čas k přečtení: 5 min