Minulý sobotní večer ve Mlýnech se nadmíru vydařil. Taneční kapela Mlynáři slavila 30 let svého názvu a také bohužel 20 let úmrtí prvního kapelníka Vládi Cecka Kříže. Pozor: trempská přezdívka Cecek není nic hanlivého, vznikla kdysi v partě pro jeho vyvinutější hrudník a Vláďa na ni slyšel lépe než na vlastní jméno. Nebylo neobvyklé, že se na něj obraceli lidé situace neznalí s otázkami typu: “pane Cecek prosím Vás…”. Jinak výborný chlap a muzikant. Více se o Mlynářích dozvíte s přiloženého povídání. Sál praskal ve švech, kdy se hraje muzikantům úplně jinak než při pár znuděných lidech. Ve stejnou dobu se konala derniéra Únosu Sabinek v Lesním divadle před další stovkou diváků, U Zlatokopa vystupovala skupina s keltskými písněmi. I tam bylo plno, jako ostatně po celé léto, Zlatokop zkrátka letí. Ještě jedna novinka – ve čtvrtek 29. srpna vypráví a promítá filmy ze závodů Rallye Dakar mnohonásobný účastník řidič, navigátor i zpravodaj Josef Kalina. Konec léta jak má být. ES

 

Zkraje sedmdesátých let (minulého stol.-hrůza!!), stejně jako  v současnosti, žijeme v době generační výměny obyvatel našich obcí, umocněné navíc nebývalou výstavbou nových domů. Tehdy jsme se, rovněž jako noví osadníci, scházeli v mlýnské hospodě a poslouchali trempské písně od „zelených mužíčků“, kterých sem jezdilo opravdu spousta.  Vláďa s přezdívkou Cecek, původně Pražák, tenhle krásný kout a i budoucí manželku  našel při svých vandrech a obojí si rázem zamiloval a Prahu nechal za zády. S jeho příchodem  dostávalo dosavadní živelné hraní jakýsi  pevný řád a v krátké době se kolem něj sešlo pár místních, kteří na něco hrát uměli. Začala se rodit slušná countryová sestava. Cecek, já, Jirka Hromas, Martin Rauch- Kytličák, Jirka Slovák, Jirka Kučera řečený Jerry, Milan Kočí a Pavel Ruda. Každý víkend pátky, někdy soboty či neděle se vyhrávalo. Přes den práce na chalupě, večer hrát. Zděnek Juřena, bubeník známé ústecké kapely a mlýnský chalupář, si přivezl nastálo i svou bicí soupravu. Občas mezi nás zavítal pan Josef Kalina, skoro čerstvý pražský důchodce a rovněž chalupář, s pětkou banjem. Nádhera! Někdy bylo u stolu více nástrojů než někde v krámě. V závěru roku  1987 nás Jirka Slovák přihlašuje na Oblastní Portu 88. To ovšem vyžaduje název skupiny. Po několika  rádoby anglických úderných tipech  se rozhodlo, budeme  prostě MLYNÁŘI. Přišel den D. Přivítalo nás Městské divadlo Děčín, naplněné po střechu. Dvoudenní soutěžení 23 kapel z Teplic, Ústí a Děčína nám přineslo nakonec krásnou Cenu diváků. Porota v čele s Kapitánem Kidem, kde nechyběli ani zástupci Soc. svazu mládeže byli zmateni. Texty našich písní mezi přihláškami ne a ne najít a to co nás slyšeli zpívat už vůbec neodpovídalo komunistické ideologii. Naše texty zatím ležely tiše ve schránce na nádraží, kam jsem je vhodil těsně před odjezdem vlaku do Děčína a čekaly na pondělí, až je pošta vyzvedne. „Chlapi, dobrý to bylo. Ale s tím co zpíváte vás dál pustit nemůžeme“ přišel se Kid omluvit. Nevadilo. Sláva byla  doma veliká, od Okresního národního výboru v Děčíně přišlo jako odměna 65 tisíc Kč (tenkrát nebývalé peníze skoro v ceně nového auta) na pořízení aparatury. Pozvednout vesnickou kulturu byl přece úkol strany! Už mnoho nechybělo a jeli jsme pro ni. Kdyby ovšem nepřišel tehdejší hostinský s nápadem, jestli by nebylo užitečnější ty peníze  vrazit do ústředního topení v lokále. Vedle pípy tam stávala neustále hulící kamna na uhlí, což asi zbylo ještě po Němcích. Rozhodnutí bylo rychlé, stvrzené panáky: ústřední topení je v lokále dodnes. Hráli jsme s ALABAMOU, SALOONem, ŠIRÁKY, přidali se kluci z Litoměřic, potkávali se na akcích. Aparaturu jsme si pořídili časem. V průběhu několika letech nás bohužel předčasně opustili, ale navždy Jirka Slovák, Milan Kočí i Cecek. Opustil nás i pan Kalina, nedávno i Zděnek Juřena. Doplnit „stav“ přichází Martin Sviták, Pepa Švajcr a Ivan Stránský. Byly to dobré časy a hlavně dobrá parta zapálených muzikantů.
         A ejhle, jsme v roce 2019, MLYNÁŘI začínají čtvrtou desítku svého bytí a stále s nadšením hrají. Kdo by to tehdy, téměř před půl stoletím, čekal. Stovky a stovky vystoupení: zábavy, oslavy,  svatby i hlavní program na poutích po okolních krajích.  Současnou sestavu slyšeli několikrát v Praze, Karlových Varech, objevili se i v Českém Krumlově. Když dovolí pracovní povinnosti, rád si s nimi zahraje i Jiří Pracný, manžel Petry Černocké, který jako výborný kytarista působil v několika pražských formacích. Kapelu vede  Martin Rauch, dnes již českokameničák, Vlasta je Rumburák, Mirek z Jánské. Ale stále jsou to MLYNÁŘI!

Mlynáři

od ES Čas k přečtení: 4 min