04. prosince 2022 · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem ODBOJÁŘ Karel Z. · Categories: Příběhy z Kytlicka

V říjnu 2019 mi přišel dotaz jestli nemám nějaké informace o Karlu Z., který měl po válce u nás na kytlicku nějakou dobu pobývat. Že po jeho před i poválečných stopách pátral a stále pátrá jeho syn Stanislav. Později mi bliklo: to jméno jsem někde viděl. Prohrabal jsem svůj archiv a ejhle! Děčínské vlastivědné zprávy z roku 2011 zveřejnily obsáhlou studii především poválečných let s názvem DOBŘE UTAJENÉ KYTLICE od Ph.D. Petra Karlíčka. A že tam jsou věci! Terorizování obyvatel představiteli obce nového Revolučního národního výboru (RNV), vyřizování účtů z minulosti, týrání, obtěžování žen. Opilství bylo na denním pořádku, včetně boje o vládu nad vesnicí mezi českými starousedlíky a dosídlenci.Autor na příklad uvádí, že v noci ze dne 4 na 5. května 1946 došlo ke střelbě do oken fary a hodinových ciferníků na věži kostela opilými členy úřadu: předsedou Vladimírem Křížem (již několikátým), bytovým referentem Václavem Kobrlem a bývalým zemědělským referentem Karlem Z. Nešťastný německý farář Willibald Kindermann byl donucen v hluboké noci posvětit a políbit jim pušky, což následně vyvolalo značnou nevoli mezi občany. Moc a euforie vítězů! Smrtící kombinace. Stanice SNB v Polevsku, do jejichž rajónu Kytlice v té době patřily, řešila střety a incidenty kytlických obyvatel poměrně často. Z jejich dochovaných hlášení v českolipském muzeu pochází i tyto informace.

Kdo vlastně byl Karel Z. , který se objevil  v Kytlicích s těhotnou družkou v listopadu 1945? Před vedením obce, jak bylo obvyklé pro přidělování vysídlených chalup, přednesl svůj dosavadní životopis a důvody svého příchodu. Jeho minulost po dobu války byla opravdu pestrá. Pocházel z Malšic na Táborsku, kde se v roce 1910 narodil do rodiny četníka. Mezi jeho předky jsou podle jím vlastnoručně vypracovaného rodokmenu i jeden Josef , jehož prapradědeček z Klatov, mistr řeznický, byl podle místní kroniky skutečný Král Šumavy. Řídil partu pašeráků kteří přeháněli stáda dobytka do Bavor. Naší poválečné generaci byl jako Král Šumavy stejnojmenným filmem (1959) představen jiný panovník – polesný Paleček. S dalším, který si tak říkal, jsem se kdysi osobně setkal. Jmenoval se Miloslav Fryk, žil na chalupě zvané Liščí Bělidlo kousek odtud ve  Chřibské. Tamní místní si jej dobře pamatují. Tito vladaři se specializovali na různé druhy „lumpáren“, čímž nechci jejich činnost proti „vrchnosti“ ať už jakékoliv, v žádném případě zlehčovat.

Pro náš příběh je však důležité, že Karel v roce 1934 získal povolení k amatérskému vysílání pod značkou OK1ZL a sám si sestrojil vysílačku. O pět let později si sestrojil jinou, výkonnější z kvalitních součástek, zakoupených v Praze, s níž se mu podařilo zapojit do domácího odboje. Pod označením OK1AZ posílal dodávané a šifrované informace do zahraničí. Pražský kurýr dodávající zprávy k odvysílání byl po atentátu na Heydricha i s manželkou dopaden a oba popraveni. Vysílačka se okamžitě dostala do vyhledávacích radarů německého Abwehru. Karel byl nucen neustále měnit místa vysílání. Benešovsko, Plzeňsko, Klatovsko, střední Čechy atd. s  Němci v patách. Podle seznamu z dokumentů jeho dalšího syna, žijícího na východním pobřeží USA, měnil svá bydliště 24 krát! Nikdy však nebyl dopaden. Zkraje roku 1945 byl dokonce zatčen (asi naoko) českými četníky, jen proto aby ho upozornili, že je sledován gestapem. Vysílačku proto zničil a při následném pobytu u Staré Boleslavi pokračoval v odboji zcizováním německé munice pro odbojáře z Brandýsa nad Labem. (zveřejněno v periodiku Praktická elektronika AR 10/2021).

Po důkladném prověření jeho informací byl v Kytlicích přijat s otevřenou náručí. Pánečku! Odbojář! Vlastenec! Hrdina! Takových statečných občanů není nikdy dost, byli-li v obci vůbec nějací. Na RNV mu ihned přidělili funkci zemědělského referenta. S přidělováním půdy byly na rozdíl od chalup obrovské potíže a Karel byl poslem z nebes. šK obývání dostali dům čp.1 v Hillově Mlýně (dnes rekreační chalupa bez viditelných změn v porovnání s předválečným stavem). Původně tu žila rodina malíře skla Richarda Rochelta.

Již následující rok v únoru se jim narodila dcerka, křtěná v kytlickém kostele jménem Marie. Mimochodem stejným duchovním, kterému před rokem ostřelovali faru a kostel. S malou jim pomáhala i německá služka Bety, čekající na další odsun. Bohužel výše uvedený farářský exces, vyšetřovaný Bezpečností, jej o obdiv veřejnosti poněkud ochudil a svou funkci v RNV opustil. Tlakem vzrůstající pozice komunistů však „bledly“ zásluhy odbojářů všeobecně, což vedlo pozdějších letech až k pronásledování a soudům za smyšlenou protistátní činnost. Abwehr vystřídali komunisté. Že o něj mají zájem pocítil i Karel, proto se na zimu roku 1947 stěhovali jinam a vybrali si nedaleké Kunratice u České Kamenice. Další jeho potomek syn Standa navštěvoval školu v Č. Kamenici, občas se podívali i do Mlýnů, kde se otec znal s populárním hajným Jaroslavem Průchou, jenž se mihl ve filmu Táto sežeň štěně s Miroslavem Horníčkem, (dnes rekreační chalupa ve Mlýnech čp. 16) a s přednostou stanice Váchou.

Otec Karel, možná dobrodruh, možná statečný vlastenec několikrát ženatý, měl podle získaných zpráv potomků sedm. Pracoval jako řádný občan budující novou republiku m.j. i jako topič v drůbežárně Jánská, stavěné v šedesátých letech. Jedna perlička z té doby, spíše přímo perla: Prý tehdy ještě nestála kotelna, tak bylo parní vytápění hotových hal zajišťováno odněkud přepravenou parní lokomotivou (?) stojící na dvoře. Vskutku kuriózní řešení, jakoby inspirované filmovým Golemem. To bylo otcovo pracoviště a syn Standa mu nosil z Kunratic jídlo. Od něj také jsou uvedené informace. Pamětníka jsem v Jánské nenašel. Doma se Karel po šichtě věnoval včelaření, zatím co při minulém kytlickém pobytu údajně choval psy. Leč Standa byl později z otcova rozhodnutí „převelen“ do Ostravy, kde žila jeho matka s dcerou Marií. Na delší čas tak byly vazby s otcem přerušeny. Měl novou rodinu i děti, odrostlý syn se patrně nehodil. Při shledání po letech se Standa o válečných osudech otce nedozvěděl nic. Otec mlčel. V normalizačních dobách se odbojová činnost nenosila, její účastníci končili „po zásluze“ v kotelnách a jiných lukrativních dělnických profesích, kde nemohli škodit budování socialistické společnosti K stáru Karel přesídlil do obecního bytu přímo v České Kamenici, kde také 2. ledna 1997 zemřel. Podle názoru autora článků ve výše uvedeném odborném časopisu Praktická elektronika byl Karel Z. jedním z nejúspěšnějších, nedopadených radistů z doby okupace.

Nelze nezmínit v tomto příběhu jeho staršího bratra Stanislava stejně dobrodružné nátury, který již 29. dubna 1940 prozíravě unikl z okupované republiky a přes několik států se dostal do Anglie. Absolvoval výcvik pro zvláštní úkoly v okupovaných zemích. S výsadkovou skupinou POTASH byl 5. května 1944 vysazen u Slušovic v třetí vlně řady výsadků, která měla za úkol připravit povstání. Zde se však dostali do střetu s Němci. Přišli o veškerou materiální výbavu, navíc Stanislav utrpěl vážné zranění. Při vyhledávání pomoci byl udán a zatčen. Po tvrdých výsleších přistoupil ke spoluprácí proti svému ústředí v Anglii. Německé falešné zprávy vysílal německý radista, Stanislav pod dohledem šifroval. Použil z výcviku dohodnuté varovací znaky a pokusy gestapa s falešným vysíláním skončily neslavně. V koncentračním táboře Flossenbürg se dožil osvobození a konce války. Za své zásluhy obdržel několik vyznamenání, přesto jej Státní bezpečnost v roce 1952 zatkla pro spolupráci s nacisty, což nebylo prokázáno. Po týdnech vazby se vrátil do Kladna. Zemřel v 56 letech na následky válečných útrap i komunistické perzekuce 23. listopadu 1962.

E. Sedláček duben 2022

 

Zdroje:DVZ 2011, Petr Karlíček Dobře utajené Kytlice

Praktická elektronika 10/2021

Archiv St. Zuvače a rodiny

Kytlická kronika

 

ODBOJÁŘ Karel Z.

od ES Čas k přečtení: 7 min