Kdysi dávno, před mnoha lety, žil v Hillově Mlýně, jak se tehdy osada Mlýny jmenovala, mladý švec. Přišel prý odněkud z jižních Čech, svého rodiště, kde práce bylo jako šafránu, zrovna jako peněz. Po několikadenním putování dorazil se svou mladou manželkou, skrovným majetkem, především balíkem obuvnických kůží, do naší malé vsi kolem říčky Kamenice, lemované chaloupkami brusičů skla s velkými vodními koly. More »

Že v Kytlicích existoval opravdový pivovar se pozvolna vytrácí z paměti lidí. I historická data kytlické kroniky jsou k pivovaru docela skoupá. Možná i proto, že ji psali zdejší faráři, považující jej za vynález ďábla.  Přesto se  vynasnažím o co nejpřesnější sdělení, jak to tenkrát bylo. More »

Z předchozích povídek si jistě vybavíte jméno zdejšího slavného rodáka Antonína Josefa Gürtlera, biskupa a zpovědníka královny Karoliny Bouburnské v Neapoli a především štědrého sponzora, bez kterého bychom možná byli dodnes bez kostela. Na dobré pivko ke Zlatokopovi jdete okolo pomníku věnovaného další historické postavě: Františku Xaverovi Maxmiliánu Zippe, slovutnému badateli v oboru mineralogie a geologie. More »

Jednou, takhle na podzim roku 1998, se objevili na Obecním úřadě dva mladí lidé, spíše odrostlejší děti s tím, že jsou novými majiteli bývalého strážního domku číslo 87DF a že se k nám neprodleně stěhují, kvůli čemuž prodali v Ústí nad Labem byt v centru města.  Říkejme jim třeba Radek a Jana K. Suverénně vystupující manžel, klučina maskovaný do drsňáka kovbojským stetsonem, co mu seděl až na uších, vypadal spíše jako muchomůrka. Okouzlení romantikou filmů Divokého západu z něj přímo sálalo. Manželka  Jana, křehounká dívenka s dvouletou dcerkou v náruči, naopak žádné velké nadšení neprojevovala. More »

Zase jedny prázdniny skončily, zajíždí se každodenní koloběh. Připomeňme si svoje krásné doby našich dětství a hlavně prázdniny kytlických kluků tak, jak mi je líčili. 

Už jedééé !“ zaječel z koruny staré olše pod závorami blonďatý, asi desetiletý klučina a svištěl po kmeni dolů. Ječet ani nemusel, vlak bylo slyšet na míle daleko vždycky, ovšem hlídka je hlídka. U závor zůstala v trávě zapomenutá mičuda  a parta kluků mizela na předem vyhlédnuté místo v houští pod železničním náspem. More »

?>
Next page