Dovedete si představit Kytlice bez kostela? Asi málokdo. Jeho kresba s návsí pod ním, speciálně pro tento účel namalovaná Břetislavem Kmentem, zdobí od počátku devadesátých let úřední  korespondenci obce,  siluetu má  na razítku  Kytlický chrámový sbor, ve světě jsou tisíce jeho pohlednic. Je to prostě symbol a dominanta obce. Zajímavá je i historie jeho zrození. Nemusí to ale nutně  být první kostel na našem území: některé zprávy hovoří o existenci osady s názvem Neuhausen již v době předhusitské, která měla prý mít kostel i s vlastním duchovním. Za husitů měla zaniknout. More »

Asi marně přemýšlíte jaké ? Naší železnice přece! Vzpomněl si zřejmě málokdo, pokud vůbec. Možná bývalí ajznboňáci, možná fandové spolu s historiky. Před 150 lety,  dne 16. ledna 1869 mezi 16 a 17 hodinou projel Kytlicemi první vlak. Kolem tratě sledovalo tuto událost množství lidí.  Ale ouha! Zatím co ve Mlýnech se jásalo a slavilo, dívali se kytličtí smutně, jak vláček s několika vagónky, tažený vídeňskou parní mašinkou, mizí bez zastávky v první zatáčce směrem na Jedlovou. More »

Poválečné události v Kytlicích se příliš nelišily od osudů jiných pohraničních vesnic. S ukončením války se po vsi  pohybují různé bojůvky, pořádkové oddíly, do toho noví lidé, obsazující pohraničí. Z vnitrozemí se vraceli místní, kteří byli nuceni pro své postoje uprchnout, vraceli se i frontoví vojáci. A s nimi pocity křivd, vášní, odplaty. More »

Cestou z Kytlic na Polevsko odbočuje vlevo,  ještě v obci, přes můstek úzká místní silnička. Vlastně je to jediná odbočka vlevo. Dáte-li se po ní, dovede vás přes pastviny až do trempské osady s prapodivným názvem Řachvaj.  Před klesáním do osady se zprava na silničku napojuje Kočárovka, původní povoznická cesta. Stojí tu chata postavená po válce  na základech chalupy, zničené úmyslným požárem  zjara roku 1945. More »

Vážený čtenáři. Nebudu napínat, najdete ji na mlýnském hřbitově na levé straně za márnicí. Dnes je poněkud necitlivě spíše zbourána než rozebrána obcí, jako příprava staveniště. Zhotovena  je patrně z červeného pískovce, těženého na trutnovsku. Zajímavé je, že na dnes již nestabilní opěrné zdi se nachází ty nejtěžší, několik set kilogramů vážící hrobky. Že by se jednalo o výsostné právo sponzorů při zakládání hřbitova někdy v 19. století? Tehdy tu byla stráň a právě opěrná zeď vyrovnávala plochu pro budoucí nebožtíky a chránila domy, které jsou nyní pod ní. Až při následné opravě rozpadající se zdi  jsem si začal této rodinné hrobky všímat o něco více a tak mi svými náhrobními deskami pomohla poskládat svůj příběh: More »

?>
Next page