Jak už se stalo pravidlem, proběhl v Kytlicích závěr školního roku pod taktovkou KOSu (pro přespolní: Kytlického ochotnického spolku). „Herci z libosti“ tentokráte k potěše svého věrného publika sehráli konversační komedii Eugéna Mariny Labiche Slaměný klobouk. Představení v osvědčené režii Heleny Albertové a díky nápovědě její dcery Andrey. šlapalo jako hodinky a vše šlo podle zaběhnutého kalendáře: v Lesním divadle premiéra v den pouti, o týden později repríza tamtéž a derniéra jako vždy poslední červnovou sobotu v zámecké zahradě ve Sloupu. Právě toto poslední představení ale bylo letos něčím výjimečné – konalo se v předvečer „kulatých“ narozenin dlouholeté členky souboru paní Ludmily Baslové. Kolegové a přátelé jí proto při závěrečné děkovačce uspořádali malou improvizovanou oslavu. Helena Albertová pronesla krátkou řeč, na scéně se objevily kytice a vylétly zátky šampaňského.

Principálka a režisérka složila při této příležitosti oslavnou báseň, která zazněla v pravdě mistrovském přednesu Vítka Vejražky.

V klínu hor Lužických, na stráních kytlických,

rozkvetl talent jak z jara květ.

Přes léta dozrával, plody své vydával,

Už hraje s námi 18 let!

Ať žije doslova ta Lída Baslová,

Přejem jí řadu

NÁDHERNÝCH LET!

Všichni kamarádi se k tomuto přání KOSu připojují.