Vážený čtenáři. Nebudu napínat, najdete ji na mlýnském hřbitově na levé straně za márnicí. Dnes je poněkud necitlivě spíše zbourána než rozebrána obcí, jako příprava staveniště. Zhotovena  je patrně z červeného pískovce, těženého na trutnovsku. Zajímavé je, že na dnes již nestabilní opěrné zdi se nachází ty nejtěžší, několik set kilogramů vážící hrobky. Že by se jednalo o výsostné právo sponzorů při zakládání hřbitova někdy v 19. století? Tehdy tu byla stráň a právě opěrná zeď vyrovnávala plochu pro budoucí nebožtíky a chránila domy, které jsou nyní pod ní. Až při následné opravě rozpadající se zdi  jsem si začal této rodinné hrobky všímat o něco více a tak mi svými náhrobními deskami pomohla poskládat svůj příběh:
Zhotovit ji dal někdy okolo roku 1914 Richard Gürtler a uložil do ní svého otce Hermana, majitele pily a brusírny, pokračovatel rodu a díla otce (dnes rekreační chalupa). V roce 1941 k dědovi symbolicky přibyl vnuk Franzi, jenž skončil v hromadném hrobě kdesi u ruské Vjazmy. Padl jako statisíce jiných na obou stranách při obléhání Moskvy, v nejvýznamnější bitvě na východě, osmého listopadu, den po jejím zahájení.  Z čítanek my starší víme, že ruská zima toho roku byla strašlivá a německá armáda na ni nebyla vůbec připravena, vázlo zásobování, nestartovala technika. Přes „pomoc“ přírody byla Vjazma Rudou armádou osvobozena až za dlouhé dva roky, v březnu 1943. Tolik malá odbočka, vyčtená z internetu.  Podobných osudů a podobných opuštěných náhrobků je v bývalých Sudetech mnoho, najdete je i v Kytlicích. Těžké procitnutí pro rodiče, vysílající své syny s hrdostí a  vírou ve vítězství Hitlerovy svaté války za třetí říši.
            Po skončení šestiletého vraždění a válečného šílenství následovala odplata. Dopadla i na Richarda Gürtlera, manželku Annu a dceru Ilzu. Se svými 25 kilogramy v ranečcích byli s ostatními svezeni do děčínského sběrného tábora na Starém Městě. Odtud byly vypravováni vlaky  po 1200 lidech do sovětské nebo americké zóny. Sovětská zóna příliš nelákala. Od února 1946 do listopadu téhož roku odjelo z Děčína do americké zóny 24 vlaků. V některém z nich byli transportování 6. srpna i Gürtlerovi. Tím jejich stopa na českém území končí.              Odsunem Němců mlýnská hrobka, připravená přijmout na poslední cestu další zesnulé členy rodiny  osiřela, stejně jako stovky jiných na hřbitovech  českého  pohraničí. Opuštění  svědkové dřívějších časů i tehdejší sakrální architektury.  
Závěrem děkuji za vstřícné a vlídné zacházení při pátrání pracovníkům Velvyslanectví SRN a Národnímu archivu Praha.

E. Sedláček prosinec 2018

Příběh jedné hrobky

od ES Čas k přečtení: 2 min