05. února 2014 · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pytlácká msta · Categories: Příběhy z Kytlicka

 Na začátku Mlýnů směrem od České Kamenice je od nepaměti lesácká cesta, spojující tuto osadu s Horním Pryskem na druhé straně kopce. Po ní se dostanete i na čedičový útvar Střední vrch, Střeďák či Hranáč. Odměnou je krásný výhled na okolní krajinu. Stavbou a následným provozem železnice byla cesta přetnuta a opatřena závorami se strážním domkem a pozvolna ztrácela svůj původní význam, dílem i proto, že se souběžně s železnicí stavěla i pohodlná cesta kolem Pustého zámku do České Kamenice.Mapa místa činu

Náhodný poutník se již několik kroků za závorami vnoří do krásné lesní tišiny s bublajícím potůčkem, zpestřené tmavými roklemi a pískovcovými skalami roztodivných tvarů, dnes obecně známé jako Francouzské doliny. Tam na jedné ze skal (druhá odbočka vlevo od cesty) je vtesaná malá měděná tabulkaV†F 10.2.1933. Nad ní umístěn obrázek Panny Marie s Jezulátkem, podle vyjádření Obecního úřadu Prysk zřejmě někým z německé strany, patrně příbuzným. Zašlý vytesaný výklenek napovídá, že tu něco podobného bylo již dříve. Podobné odkazy vždy v člověku vyvolají otázku, cože se tu přihodilo. Odpověď najdeme v tehdejších  denících vycházejících v České Kamenici a v České Lípě. To proto, že následná událost patří policejně do tehdejšího okresu Česká Lípa. Hranici území tvoří i dnes říčka Kamenice.OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Datum uvedené na tabulce připadlo na pátek. Tehdy se výpomocný hajný lesní správy velkostatku Kinských vydal na místo schůzky s lesním personálem. Starý lesní hajný Franz Beitlich odešel do důchodu a jeho službu převzal dočasně, jako i několikrát předtím,   zkušený padesátiletý dřevorubec Valentin Fiedler z Horního Prysku, kde bydlel.

Místo jednání bylo blíže k Hillovu Mlýnu, proto se rozhodl ve čtvrtek večer k přenocování v prázdné hájovně v Hillemühle. Nebylo to poprvé. Ráno, v osudný den,  počasí nic moc, vyrazil z hájovny kolem brusírny, kde již pilně pracovali, zahnul za Gürtlerovým mlýnem vpravo , houkl pozdrav závoráři, byl tu zase nějaký nový a pokračoval k lesu.  Manželka jej podle domluvy čekala k obědu. Ani pušku  si včera z domova  nevzal, prý mu bude stačit revolver. Přemýšlel co jej čeká, hrabě mu vzkázal označkovat stromy k těžbě. V zimě, jako každoročně, se vybíraly ty nejlepší stromy, za které se velice dobře platilo. Byly již téměř bez mízy a dobře vysychaly. Pochopitelně se nezapomněl zmínit i o pytlácích, mizely desítky kusů, především srnčí. Ne, že by se netušilo, kdo tu řádí, ale chytit někoho se ještě nepodařilo. Odbočil z cesty a vzápětí bylo slyšet několik po sobě jdoucích výstřelů. Na schůzku již nedošel.

Výstřely slyšel i dřevorubec Franz Schröter, pracující kus odtud. Toho se k polednímu v Prysku ptala paní Fiedlerová, když muž nepřišel k obědu. Ano, asi v půl osmé slyšel nějaké rány. Domníval se, že se loví v sousedním revíru.  Lesní správce Otto Prinz s neblahou předtuchou  (žádný lov nebyl oznámen) vyslal ihned své dřevorubce i mladého Fiedlera k pročesání téhle části lesa. Otce našel právě  jeho syn Franz. Ležel na zádech, v zapnutém kabátě nabitý, nepoužitý revolver. Tělo bylo prostříleno množstvím ran.  Jedena ze střel  pronikla  zády do plic a srdce a skončila  v hlavě, kde byla při pitvě nalezena. Další rány byly z brokovnice broky středního kalibru. Četníci k České Kamenice byli na místě činu za slabou hodinku. To už se zpráva  o mordu začala vzrušeně rozlévat  po obou obcích. Fiedler byl známý jako přísný a poctivý chlap. Českolipská kriminálka dorazila později. Přeci jen to měli o něco dál. Stopy na místě činu vypovídaly o více lidech, číhajících na svou oběť. Podle směru útěku i na nedaleký Prysk.V příštích dnech byli zatčeny známé pytlácké firmy. Desítky četníků prováděli v Prysku i v Kamenickém Šenově důkladné domovní prohlídky. U prvních výslechů se v Lípě sešel Josef Austen z Horního Prysku se svým synem Emilem, ševcem přiženěným do Srbské Kamenice a další dva výtečníci Josef  Pecold  s Adalbertem Knoblochem. Zloději a notoričtí pytláci, což potvrdily nálezy většího množství zvěřiny v „syrovém, stejně jako předvařeném“ stavu.  Našla se i  kulovnice, s ní  hodinky, prsteny pocházející z krádeží. Na inkriminovanou dobu žádné alibi. Hospoda, karty. „Dyk nás znáte ,pane komisaři“.

Panna Marie s JezulátkemLumpové to byli, to ano, ale tentokrát se vyšetřovatelům zdálo, že by mohli mít s tou hospodou pravdu. Tutovku o přítomnosti na místě činu měli pouze u mladého Austena. Starý do toho tentokrát také nějak nepasoval. Nad ránem po nekonečných výsleších to Emil Austen konečně pokládá. Ano, měl s Fiedlerem nevyřízené účty. Už od mládí byl otcem veden k pytláctví, měli spolu za sebou nejméně sto kusů srnčí zvěře. Upytlačené maso, paroží, běhy a kůže prodávali oba.  Také byl otcem opakovaně školen, jak se zachovat při dopadení lesním orgánem. Bez milosti zastřelit a nafingovat sebevraždu. Výslechy vyšlo najevo, že společníky  při vraždě Fiedlera byli Josef  Haufert a Josef Schiffner. A tak policie první ptáčky pustila, druhé přivezla. Oba Austenové měli za sebou bohatou zločineckou kariéru, ve vyšetřovacích vazbách  strávili již nějaký čas, pro nedostatek důkazů však byli obvykle propuštěni. To byl i případ vraždy, jenž se udála před třiceti lety v roce 1903. Josef Austen byl po prvotním zatčení tehdy podezřelý, pro nedostatek důkazů osvobozen. Naproti tomu spoluobžalovaný švagr Richter byl odsouzen smrti provazem. Austenovi byla dvojice, před kterou se měl každý na pozoru. Pytláci, rváči, lupiči a nakonec i vrah. Snůška všech nectností a surovostí, kterou lze na člověka jen stěží naložit. V ten osudný pátek využil Emil Austen toho, že hajný spatřil nejprve ty dva a dostal se za něj. Bez milosti jej střelil do zad a pak před zděšenými společníky dokončil hrůzné divadlo několika ranami srnčích broků do ležícího Fiedlera. Haufertovi prý řekl: „ To je pes, kterého jsem měl odstranit, když se jednou stal zlým“. Když  se svěřil svému otci, jak jej zastřelil, řekl otec: „ Tak je to správné, tak je to dobře“.

Pohřeb zavražděného se konal následující úterý dopoledne, dílem smutné náhody přímo na jeho svátek za velké účasti, svědčící o jeho velké oblíbenosti.

Lidí, kteří žádali spravedlivé tresty se sešlo mnoho i na soudním jednání v České ober AUSTENLípě. Z Hillova Mlýna, Prysku i Kamenického Šenova. Porotní soud odsoudil v červnu 1933 všechny spravedlivým dílem. Nejdelším trestem 25 let a peněžité pokutě samozřejmě Emila Austena. Jeho otec Josef za nabádání syna k vraždě šest let těžkého žaláře a odnětí volebního práva. Jednání se účastnilo mnoho obyvatel z místa: Hillova Mlýna , Prysku i Kamenického Šenova. Kraj si oddechl. Ne však na dlouho. Schylovalo se k válce, která zamíchala osudy mnoha milionů lidí. Dnes již vyšetřovací spisy neexistují, stejně jako jsou na pravdě boží i aktéři tohoto zločinu. Zbyla jen ona malá kovová tabulka, unikající zatím pozornosti další sortě gaunerů, živicích se „sběrem“ kovů a několik článků neznámých místních reportérů v zaprášených krabicích archivů.

podle zápisů  kroniky obce Prysk sepsal E. Sedláček st.

Pytlácká msta

od ES Čas k přečtení: 6 min