11. ledna 2020 · Categories: Oznámení

Tvoje životní pouť bohužel skončila. Při posledním rozloučení s Tebou ve Strašnicích se kolem nás, myslím paní starostku a mne s ženou, utvořila skupinka pražských chalupářů i s manželi Melničákovými z Děčína. Ostrůvek lidí, které Kytlice spojovaly, mezi spoustou ostatních. Pietní místo u osiřelé chaloupky bylo to nejmenší co jsem mohl i s těmi, kteří  přidali další svíce nebo květinu, udělat. Zůstaly jen vzpomínky. Vzpomínky na téměř konspirační schůzky u vás, kde nás Tvůj otec vedl do boje proti starým pořádkům, zakládalo se Občanské fórum, vybírali se lidé do vedení obce. Vzpomínky na radost v očích, když jsem přivezl ty nejhezčí houby od nás z lesů, nasbírané mojí ženou a neustálá péče o syna Kryštofa takové procházky neumožnila. Vzpomínám i na Tvá léta v Parlamentu ČR, kdy jsi naopak s hněvem v očích popisovala, co se tam, mezi nejlepšími z nejlepších děje. Dodnes si vážím několika fotografií s Tebou i otcem u vás na zahrádce pod tím starým a velikým jasanem, kdy jsem otci předával Čestné občanství. Konec je také návštěvám koncertů v kostele nebo naopak rozhovorům při pomoci domů s Kryštofem.  Vždy však budu vzpomínat s velkou úctou na drobnou útlou a přesto tak silnou ženu, se kterou jsem měl čest se poznat a přátelit.

Emil Sedláček st.

 

Sbohem Táňo

od ES Čas k přečtení: 1 min