Warning: Use of undefined constant YOUR_PLUGIN_DIR - assumed 'YOUR_PLUGIN_DIR' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/20028/virtual/www/domains/kytlice.eu/wp-content/plugins/cleverness-to-do-list/includes/cleverness-to-do-list-loader.class.php on line 36

Warning: Parameter 2 to wp_hide_post_Public::query_posts_join() expected to be a reference, value given in /data/web/virtuals/20028/virtual/www/domains/kytlice.eu/wp-includes/class-wp-hook.php on line 286
Vzpomínky na Miroslava Horníčka – Kytlice.eu

Blíží se Vánoční svátky a konec roku 2018, doznívají oslavy 100. výročí naší republiky, doznívají vzpomínky sta let od narození herce, spisovatele, režiséra, kolážisty Mistra Miroslava Horníčka, našeho kytlického chalupáře, spočívajícího s rodinou na místním hřbitově.
            Vzpomínám i já. Na Mistra Horníčka velice rád. Na první osobní setkání, kdy jsem trochu drze využil jeho nabídky na uspořádání slavných Hovorů H pro nás místní a dokonce dvakrát. Nejprve ve Mlýnech, později v Kytlicích. Tomu předcházela poněkud partyzánská sešlost v kytlickém sále, ještě za bouřlivých listopadových dnů roku 1989. Naše chalupářsko umělecká elita zde moudře diskutovala, jak obci pomoci, kudy by se měla ubírat a tak. Samý Pražák, informace z první ruky, zatímco my místní tiše seděli a naslouchali. A byl to Miroslav Horníček, jenž vždy manuální práci pouze zpovzdálí pozoroval (jeho slova), ihned zkraje prohlásil: „Nedávejte mi prosím do ruky krumpáč, zcela jistě si ho vrazím zezadu do hlavy, umím toliko mluvit, na Hovory  H jsem připraven“. Jeho předchozí nabídky Místní národní výbor nevyslyšel. Na místě jsem jej vzal  za slovo. Termín byl sjednán na srpen příštího roku, kdy tu bude trávit dovolenou. Byl jsem v sedmém nebi – slavné Hovory tady u nás! Srpna jsem se nemohl dočkat. Na sále ve Mlýnech se sešlo kolem stovky lidí i s pozdějším posezením dole v hospůdce a po týdnu nabitý sál v Kytlicích. Přípravě Hovorů předcházela i má organizační návštěva na jeho chalupě, kde jsme příjemně proklábosili část letního odpoledne.
            Podvakrát jsme s ním spolu s kamarády , na pozvání Honzy Jahody, poseděli dlouho do noci u opékání buřtů, kytar a jeho vyprávění. I vlastní a dobré  pivo  navařil. Ano, čtete dobře. Tentýž Jan Jahoda, na jehož hlavu se dnes snáší hromy blesky. Jak známo, jeho rodiče byli s panem Horníčkem velice blízcí přátelé a Honza vedle něj vlastně vyrůstal. Tehdy u ohýnku jsem slíbil manželce, jako již mnohokrát při jiných příležitostech, že budu držet a popíjet střídmě. Čekala nás noční cesta domů do Mlýnů.  Budu usrkávat jako pan Horníček, slíbil jsem si. Je to přeci jen starší pán, bude pohoda. Mistr panáčka, já panáčka. Fungovalo to. Hrálo se, vyprávělo, tedy především on a bez pobízení. Výsledek mého osobního předsevzetí  jsem nepochopil. Zatím co já pomalu hasnul, pan Horníček vesele sypal jednu pecku za druhou.
            V roce 1996 jsem měl krásnou povinnost, předat mu titul Čestný občan obce. Stalo se tak v Penzionu U Žaludů. Opět nezapomenutelné letní odpoledne. O něco dříve již byli z rukou okresního přednosty stejným oceněním vyznamenáni další  umělci v hotelu Kovošrot, pan Horníček se zúčastnit nemohl. Vyšlo to až po návratu z lázní. S o to větším zájmem si pročetl jejich vyprávění a postřehy  v Pamětní knize obce. (viz foto)

            Vzpomínám i na poslední rozloučení s touto mimořádnou osobností v roce 2003 v Národním divadle, kde jsme s panem Janouškovcem, mým následníkem, položili za obec smuteční věnec. Byli jsme na seznamu VIP hostů (příjemná zkušenost), ujal se nás sám ředitel ND pan Dvořák a z vestibulu jsme se s ostatními pod jeho velením přesunuli do historické kanceláře divadla. Cestou si z nás vetřelců, dělali za jevištěm legrácky herečtí bardi pánové Josef Vinklář a Radovan Lukavský a každému obřadně třásli rukama. Společnost jsme byla opravdu pestrá: Václav Klaus, který měl týden před prezidentskými volbami, ministr kultury Pavel Dostál, Jiří Suchý, naše maličkosti, MUDr. Mareš s manželkou a manželé Jahodovi. Lehké občerstvení, sklenka Jacka Danielse, trochu povídání a opět jsme pochodovali zpět na určená místa. My kytličtí do přední řady hlediště, zbytek pochopitelně do lóží. A plné divadlo. Střídající se čestné stráže našich předních herců u katafalku, smuteční projevy. Rozloučení s Mistrem venku na schodišti cestou k pohřebnímu vozu. Stojící doprava, vyzvánění tramvají, troubící auta, stovky lidí na nábřeží. Národ se loučil. Objektivy reportérů změnily po odjezdu pohřebního vozu  svůj cíl a soustředily se na budoucího prezidenta ve společnosti dvou cizích chlapů. A o schod níže Jožka Jahoda.  Kdo to sakra je? Přece my z Kytlic!
Krásné, nezapomenutelné vzpomínání, za které děkuji všem, kteří se o ně zasloužili.
          

E. Sedláček 2018

 
 

Vzpomínky na Miroslava Horníčka

od ES Čas k přečtení: 4 min